KARTA PRO DNEŠNÍ DEN: 29. září 2022
DOKONČENÍ
To, co jsme v úterý načali, dnes doťukneme. Proces loučení a konce je nezvratný. Život ani řeku nepřetlačíme, a tak je jednodušší a moudřejší pohybovat se stejným směrem. Fatalita ani dramata nejsou na místě. Jsme svědky toho nejpřirozenějšího, co život nabízí, smrti. Ať už se s ní dnes setkáte v rovině symbolické nebo opravdové, na místě je hluboká pokora a krátké zamyšlení o naší vlastní pomíjivosti a křehkosti.
Jasně, mohli bychom to rovnou napasovat na nové začátky. Ale upřímně, já tohle fakt nesnáším. Ten nerespekt, tedy v tomto spíš případě, ten strach podívat se konci do očí a setrvat s ním v krátkém, leč hlubokém kontaktu. Místo toho šup šup, tuhle bolestivou fázi přeskočme a pojďme vyhlížet lepší zítřky. A ono prd. Protože právě když neprožijeme plně konec, když nevěnujeme energii a odvahu rekapitulaci toho, co dotepává, když se s tím poctivě nerozloučíme, tak to na určité úrovni nekončí, tak jaké pak nové začátky. A ani to vlastně není všechno.
Abychom sami před sebou i před svým životem mohli opravdu stát jako ona pověstná tabula rasa, musíme udělat ještě jeden krok: na chvíli se zastavit v prázdnotě, která je po konci. Tento moment v skutečnosti vše pečetí, otevírá naše nedokončené procesy a zároveň je hojí.
Pěkný den.
Autorka textu: Samandra Ozt
P.S. Jak vypadá vaše prožívání konců? Přeskakujete je, nebo v nich uvíznete a nemůžete se přenést? Potopíte se do emocí nebo naopak kolem profičíte jak vítr a už už zase vyhlížíte něco nového? O tom, který živel si podvědomě vezmeme na pomoc, lecos vypovídá.
Přijď zjistit co do online prožitkového kurzu Živly v nás. Naučím Tě, jak s nimi pracovat vědoměji.
Začínáme už v pondělí 3. října 2022 www.manualprozivot.cz/dvornikarty
