25. října 2022 - BOJOVÁNÍ
25.10.2022|Harryeta|Osho Zen karta na každý den
KARTA PRO DNEŠNÍ DEN: 25. října 2022
Život je boj. Co Tě nezabije, to Tě posílí. Nejlepší obrana je útok. Poznáváte se? Razíte tahle hesla a věříte, že díky nim se vyhnete další bolesti a zradě? Že když dáte najevo svou převahu hned ze startu, že si na vás nikdo netroufne? Hlavně za žádnou cenu neprohrát. Prohra je totiž smrt. Mimochodem taky mocné přesvědčení, které nám nedovolí... Schválně, tipněte si co. Co vlastně zrazujeme sami v sobě, když děláme všechno proto, aby nás náhodou někdo nezradil.
Jestli to máte na jazyku a ne a ne si na to vzpomenout, mileráda vám pomohu. Je to ZRANITELNOST. Ta největší síla, kterou máme k dispozici a zároveň zdroj všech emocí, včetně strachu a bolesti. Přiznání, že nás něco bolí a zraňuje, že ve skutečnosti nejsme tak splachovací, jak bychom rádi působili.
Bojovník na obrázku je dokonale ukryt v brnění, věří, že to je jediný způsob, jak obstát v tomto světě. Zranitelnost považuje za zbytečnou slabost. Věří, že kdyby ukázal bolest, protivník toho využije, věří, že ho brnění ochrání. Ale už nevidí, že ztratil veškerou citlivost.
Někde uvnitř všichni toužíme po lásce a po přijetí. Navenek se ovšem tváříme jako tvrďáci a své brnění jsme použili k domnělé ochraně srdce. Jenže bez kontaktu se naše srdce nikdy nevyléčí. Život není boj. A partneři nejsou soupeři. A pokud ve vašem životě ano, tak proto, že tomu primárně věříte. Vaše brnění tu není proto, aby vás ochránilo od zrady ve vztazích, ono je přitahuje.
Lekce dnešního dne je jasná. Ne, opravdu se nemusíte za každou cenu obnažit uprostřed bitevního boje, Bojovník sice má silně potlačenou zranitelnost, ale ne rozum. Pro začátek stačí prozkoumat vaše mechanismy vztahování se k druhým a komunikační vzorce a motivace. Pro začátek stačí přiznat, že je ve vás nepovšimnutá část, vyděšená k smrti, a ta věří, že agresivitou, ať už zjevnou nebo pasivní, sarkasmem a celoživotním přetlačováním se vyhraje a pak ji všichni budou nosit na ramenou a uznávat jako hrdinu.
Autorka textu: Samandra Ozt
